obsahuje
pět příspěvků a roční efemeridy.
Začíná jako obvykle úvodníkem editora.
První příspěvek uvádí formou pravidel pro výklad solárního horoskopu výtah z Klöcklerovy Učebnice astrologie, jejž provedl Emanuel Šimandl – orientalista a legenda české poválečné astrologie 2. poloviny 20. století, muž který ovlivnil mnoho osobností českého života, mezi nimiž můžeme nalézt například akademického malíře a astrologa V. J. Žižku, orientalistu Jaroslava Vacka či egyptologa Miroslava Vernera.
Druhým v pořadí je příspěvek „Působí na nás planety? K biotropii Marsu“ MUDr. J. Bradny, žíjícího nestora výzkumu v psychotronice. Popisuje postup původního experimentu pokoušejícího se prokázat působení Marsu v kontextu klasické napěťové vazby – tedy jeho působení v čase oposice na vybrané vzorky. Hodnoty naměřené psychotronickými technikami (biosenzory) a kontrolním prostředkem z oblasti klasické fysiky (vysokofrekvenčním napěťovým monitorem) před vystavením vzorků působení v oposici stojícího Marsu porovnává s hodnotami naměřenými po vystavení působení Marsu v oposici a dospívá k závěru, že klasické působení Marsu v oposici je danými technikami měření potvrzené. Ukazuje tak, jak může psychotronika svou experimentální cestou pomoci při ověřování astrologii.
Třetím příspěvkem je první částí rozsáhlejší původní studie Ing. Antonína Baudyše CSc. nazvaná „Retrográdní planety“. Autor zde ukazuje a rozebírá retrograditu ve třech zvláštních skupinách - skupině vnitřních planet, samotného Marse a skupině zbývající vnějších planet. Pak hledá obecnou pravděpodobnost výskytu retrogradit v horoskopu a porovnává ji s četností výskytu retrogradit v efemeridách a nakonec ukazuje nalezenou četnost retrogradit v třech různých souborech nativit. Připravuje si tak půdu pro druhou a třetí část studie v zaměření pro čtení významu retrográdních planet v horoskopech narození.
Jako čtvrtý je uveden příspěvek Ing. Richarda Stříbného „Můj názor na Nostradama“. V příspěvku se uvádí historické skutečnosti z jeho života, které demytizují Nostradamovu dnešní bulvárně novinovou pověst prvotřídního astrologa. Představují se některé problematické okolnosti jeho astrologické praxe a zpřístupňují českému čtenáři výsledky lingvistické studie textu údajných Nostradamových proroctví jež ukazují, že Nostradamus sám velmi pravděpodobně nebyl jejich autorem. Autor také uvádí jeho horoskop spolu se svým návrhem na korekci času narození.
Pátým příspěvkem je „Helénská astrologie V” obsahující předposlední část výtahu z dvoudenní přednášky „Astrologická tradice: Odkud a kam ?” (předchozí části byly uveřejněny v číslech 32 až 36). Představuje další názory a pohledy Roberta Schmidta, získané při pořádání a překladech původních helénských textů. Nejdříve ukazuje jak primární direkce slouží především jako spínač vlivů vládců času a teprve pak jako míra času uskutečnění. V zápětí představuje dva systémy vládců času a jejich funkci (ukazuje tento pojem jako základní prvek helénské astrologie, který není v moderní astrologii přítomen). Dále se věnuje transitům a ukazuje jak oproti dnešním postupům lze stanovit zda daný transit bude působit, odkdy bude působit a do jaké oblasti je jeho působení nasměrováno a jak v tomto kontextu byla technika transitů zapomenuta. Následně se věnuje solárním horoskopům se zaměřením na délku působení transitů. Na závěr této části pak hledá místo a význam sekundárních direkcí v celém systému.
Ve střední části tohoto čísla jsou opět jako vyjímatelná příloha otištěny efemeridy na rok 2006 a aspektář planet.