Jste zde

Konstelace 38

obsahuje
čtyři příspěvky, přehled diskusních skupin a jednu tradiční přílohu.

Začíná jako obvykle úvodníkem editora.

Prvním příspěvkem je studie Ing. Antonína Baudyše CSc. „Astrologický význam vzdálenosti mezi Merkurem a Sluncem“. Jejím cílem je zkoumání tradovaných pravidel o planetách v srdci Slunce, spálených Sluncem a v paprscích Slunce aplikovaných na planetu Merkur. Jako etalon autor ustaví soubor, který je průměrem z rozložení vzdáleností Merkura v pěti létech a sestaví testovací soubory lidí, kteří by měli mít zvýraznění svých společných vlastností díky Merkuru (nositelé Nobelovy ceny za fysiku a chemii, významní moudří, básníci, herci, lidé s vysokým a nízkým IQ, kazatelé, hráči amerického fotbalu, basketbalisté a astrologové). V těchto souborech hledá vyšší a nižší četnosti výskytu vzdáleností Merkura (tedy uplatnění zmíněných pravidel) ve srovnání s etalonem. Výsledky porovnání ukazuje v propracovaných grafech, jež však naznačují problematičnost tradovaných pravide. Po dalším rozboru a konstatuje, že spíše ukazují význam jednostupňové konjunkce a funkce zkoumané vzdálenosti pro specifický typ merkurského nadání.

Druhým v pořadí je příspěvek „Datová numerologie a astrologie“ Antonína Hrbka. Autor formou úvodního přehledu ukazuje část výskytu role a symboliky čísel v historii. Počíná u Pythagorejců, dotkne se Starého zákona a posléze počátků numerologie v souvislosti s křesťanským kalendářem. Pak diskutuje její možnou roli a pravděpodobnou roli astrologie při zakládání Karlova mostu. Následně přistupuje k renesanci a osvícenství. V další části představuje některé obraty stávající západní datové numerologie v redukcích dat narození a postupech usilujících o predikci a cítí v nich někde obdobu s existujícími prvky v astrologii. V závěru formuluje názor o slabosti výchozího bodu v numerologii – kalendáře – a konstatuje lepší reflexi moderních poznatků v astrologii.

Třetím příspěvkem je příspěvek „Ještě o systému Amphora“ Milana Píši. Autor v úvodu odmítá tezi o Amphoře jako plagiátu polského originálu a představuje jej jako komplex astrologických nástrojů. Dále se věnuje cestě nalezení jednoho z nich – tvorby zrcadlení a zrcadlového horoskopu v systému Amphora, inspirované mandorlou s trůnícím Kristem. Techniku zrcadlení pak užije na zrození filosofa Ladislava Klímy. V závěru přistupuje k principům stanovení ekliptikálních hodin a ukazuje jak ekliptikální hodina, v níž se Klíma narodil, koresponduje s jeho životní orientací.

Čtvrtým příspěvkem je „Helénská astrologie VI” obsahující závěrečnou část výtahu z dvoudenní přednášky „Astrologická tradice: Odkud a kam ?” (předchozí části byly uveřejněny v Konstelaci s čísly 32 až 37). Představuje názory a pohledy Roberta Schmidta, získané při pořádání a překladech původních helénských textů. Tato část se vyrovnává s nepatrným počtem problematických prvků, jež nebyly dosud plně zařazeny do systému. Ukazuje jako příklad takových prvků lunární uzly a vztah helénské astrologie ke karmě. Pak vytyčuje postup čtení horoskopu v tomto systému jako celek ze čtyř kroků – přípravné analýzy planet, užití universálních hermetických technik, technik specifických témat a technik časových vládců. Z soudržnosti takového systému pak R. Schmidtovi vyplývá, že je třeba ověřovat vypovídací hodnotu helénské astrologie jako aplikaci celku na konkrétní horoskop - bez vytrhování, tj. prověřování, pouze jednotlivých technik. Závěr přednášky pak přináší argumenty proč tento nejstarší - a díky opětovnému sestavení přeživší - systém studovat.

Na konci tohoto čísla je uvedena 1. část aktualisovaného seznamu astrologických diskusních skupin na internetu.

Ve střední části tohoto čísla jsou opět jako vyjímatelná příloha otištěny efemeridy a přehled aspektů planet na rok 2007.